Types of Flowers and Plants

​Pokud by rostliny měly lidské vlastnosti, nedivila bych se, kdyby některé jarní květiny daly najevo svou ukřivděnost. Sotva někde vystrčí své kvítky sněženky, bledule či petrklíče, hned jsou toho plné noviny. Když však rozkvetou jaterníky, sasanky nebo podběl, tak se to bere téměř jako samozřejmost.

Přiznávám, že jsem se při plánování jarních toulek také nejdřív nechala strhnout zmiňovanými rostlinnými celebritami. Svá putování za prvními jarními květy jsem začala na loukách plných petrklíčů, tedy přesněji prvosenek jarních, na dohled od Milešovky.

V dalších letech jsem zarputile hledala sněženku podsněžník. Byť jsem na internetu našla množství míst, kde v přírodě rostou, já zatoužila po sněženkách nejslavnějších. Tedy po těch, které Bohumil Hrabal zvěčnil v knize Slavnosti sněženek. Nebylo to snadné. A kerští starousedlíci mi to ani trochu neulehčili. Teprve důkladné pročtení Hrabala mne nasměrovalo do správných míst na pravém břehu Labe.

Následovalo pátrání po bledulích jarních. Zaslechla jsem, že nejkrásnější jsou v Pekle. Jistě jsou i jiná zajímavá místa s množstvím bledulí, ale pekelské údolí u České Lípy mne opravdu nadchlo.

Naprosto výsostné postavení mezi jarními kvítky má v naší přírodě nejspíš nepůvodní kandík psí zub. Při jeho hledání jsem si uvědomila, jak těžké je vypravit se za krátce kvetoucími květy ve správný čas. Má první výprava skončila fiaskem. Byť jsem prošla pečlivě všechny pěšiny křižující lokalitu, neobjevila jsem jediný kvítek vhodný k focení. Zato semeníky byly v té době už pěkně macaté.

Zatímco vzácnější sasanky lesní jsem potkala jen párkrát, hojněji rozšířené sasanky hajní zdobily bohatými květovanými koberci háje mnohem častěji. Na rozdíl od jaterníků jim v době květu nechybí ani listy.

Abych snad z Medníku neodešla bez jediného snímku, narazila jsem na stráni na několik trsů jaterníku podléšky. Tenhle kvítek jsem znala ze skalky. Ale nikdy mne nenapadlo si jeho květ prohlížet zblízka. Když jsem si snímky zvětšila na monitoru, nestačila jsem žasnout: kombinace fialových okvětních lístků s množstvím smetanově bílých tyčinek je nádherná. Zatímco krátce rozkvetlé květy byly drobné a sytě vybarvené, ty déle kvetoucí se zvětšovaly a bledly. Od té doby jsem si jaterníků začala všímat víc. Nejdřív jsem se krásou jarního lesa kochala v Národním parku Podyjí, abych ke svému překvapení objevila, že jaterníky zdobí stráně přírodní rezervace Chuchelský háj. Tedy že rostou necelých 10 km od centra hlavního města!

Paradoxně nejdéle jsem hledala rostlinu veskrze obyčejnou - podběl lékařský. Tu a tam jsem zahlédla jeho žlutý kvítek ve škarpě, ale nikdy to nebylo vhodné místo na focení. Nakonec mne k podbělu zavedla náhoda, tedy přesněji řečeno motýl. Snažila jsem se vyfotit žluťáska řešetlákového, který si neposedně užíval jarní sluníčko. V jednu chvíli žluťásek prokličkoval mezi kmeny tak dovedně, že jsem ho ztratila z dohledu. Tak jsem si aspoň důkladně prohlédla místo, kam mne zavedl. Kolem mohutných pařezů se skrz ostružiní draly na světlo žluté kvítky podbělu.