Brusinka obecná

Brusinka obecná

Pro svůj vysoký obsah účinných látek je brusinka v poslední době velmi vyhledávanou rostlinkou. Její plody obsahují plodové kyseliny, třísloviny, minerální látky, pektin a hlavně vitamíny. Z listů těžíme také třísloviny, dále flavonoidy a urbutin, které mají blahodárný účinek na trávení a desinfekci močových cest a měchýře.

Brusinka obecná

Brusinka pochází z čeledi vřesovcovité a vyskytuje se v celé Evropě a je rozšířena přes Kavkaz a daleké části Asie až do Japonska a dále přes Severní Ameriku až do Grónska. Je to vytrvalý až 40ti cm vysoký, polštářovitě rostoucí polokeř. Brusinka obecná má neopadavé listy, kožovitého vejčitého okraje. Jejich barva je svrchu leskle tmavozelená, vespod bledozeleně matná bez vystupujících žilek. Květy brusinka má bílé až světle růžové, zvonkovité, v převislých hroznech. Plody jsou od srpna vyvinuté bobule, nejprve bílé, posléze sytě červené. Jsou kulovitého vzhledu, lesklé a chutnají trochu moučně.

Nejvhodnější stanoviště pro brusinku jsou vřesoviště či rašeliniště, vyskytují se také v jehličnatých i borových lesích, rostou od nížin až do vysokohorských poloh. Daří se jim hlavně na polostinných stanovištích s chudou a kyselou půdou. Lehce nahořklé, natrpkle kyselé brusinky jsou lesními plody mimořádně bohatými na vitamíny. Z brusinky využíváme její listy a plody. Pokud bychom si je chtěli vychutnat např. v ovocném salátu za syrova, měly by přejít mrazem. Již po vaření se ale projeví jejich známá, ovocně sladká chuť. Využíváme je na marmelády, kompoty nebo i želé, z plodů se vyrábí likéry a šťávy, hodí se do koláčů i ovocných polévek. V lidovém léčitelství se využívá čaj ze sušených či čerstvých listů na nemoci močového ústrojí.

Pro svůj vysoký obsah účinných látek je brusinka v poslední době velmi vyhledávanou rostlinkou. Její plody obsahují plodové kyseliny, třísloviny, minerální látky, pektin a hlavně vitamíny. Z listů těžíme také třísloviny, dále flavonoidy a urbutin, které mají blahodárný účinek na trávení a desinfekci močových cest a měchýře. Již v dálné historii se bobule sbíraly jako lesní plody. Švédové ji označovali jako červené zlato lesa. Dříve ji však neznali pro její léčebné schopnosti, teprve až v pozdější době bylo poznáno, že listy brusinky lze použít proti chorobám močových cest.

Sběr brusinky je různorodý. Jindy se sklízí listy a jindy zase bobule. Listy sbíráme v září tak, že se opatrně odtrhávají od větévek a suší se na dobře provětraném místě. Pokud sbíráme brusinky pro pozdější využití ve formě šťáv, doporučuje se její sběr až po prvních mrazících. Brusinky také můžeme zavařovat, a pokud mají poněkud želírovat, tak se plody sklízejí dříve, mohou se sbírat i polozralé plody.

​V případě brusinky si musíme dát pozor na její možnou záměnu. Od borůvek a od vlochyně se jasně odlišuje listy, jelikož brusinka neopadává a má červené plody. Má také však jedovaté dvojníky a to již zmiňovanou vlochyni, která má také nezralé plody podobně načervenalé, avšak ve své zralosti jsou tmavé a modře ojíněné. Dále velice blízký je polokeř kyhanka sivolistá, jejíž plody jsou však úzce protáhlé a na spodní straně bez hnědých teček. Musíme si ale dát také pozor na časté pití čaje z listů brusinek, neboť svými obsahovými látkami by v takovém množství mohly poškodit játra. Čaj z brusinky by také neměli pít diabetici.

Jak jsme již zmiňovali, brusinka má velké využití jak z bobule, tak ze svých listů. Náš tip: Brusinková šťáva – je velmi vhodná k prevenci a k léčení močových cest. Připravuje se z 5ti dílů kašovitě rozmělněných plodů s 1 dílem cukru. Toto se nechá stát pod pokličkou celou noc, druhý den se kaše bez zahřívání protlačí sítem, zpracuje se v odšťavňovači na šťávu nebo se směs přivede k varu a prolije se. Šťáva obsahuje kyselinu šťavelovou a její vhodná denní dávka je kolem 0,1l.